Ráno po několika kilometrech serpentin a výrazném
stoupání opouštíme okraj lesa a vjíždíme mezi holé
horské vrcholy hor. Opouštíme cestu a vydáváme se
kolmo přímo na hřeben, po kterém pokračujeme
směrem na východ.
Výhledy do okolí jsou fantastické. Pod námi se zrcadlí horská jezera, rozeznáváme i dominantní skalnatou horu Černá glova, jehož vrchol je obrostlý stromy, ty připomínají lidské vlasy.
Příběh dne: Na horské pastvině potkáváme divoké koně, přijíždíme k nim a zastavujeme. Jeden z nich se přiblíží k zadní části mého motocyklu a uslyším Křuup. Bože, ukousnul mně blinkr, ale vždyť toto zařízení na moji KTMku nikdy nemontuji! Odnesl to roh plastové značky…
Rozlohou je pohoří malé, tak již po poledni sjíždíme k jezeru Plav. Zde spláchneme prach v osvěžující a velmi čisté vodě jezera. Doporučuji tuto zastávku. Petr vymění ložiska v zadním kole a jedeme přes muslimské vesnice ozdobené štíhlými minarety k hranici Albánie.
Navštívíme Alipašiny izvory, vyvěračky čisté ledové vody tlačící se z podzemí úpatí Albánských alp. Tento pramen opět oživuje jinak již vyschlé údolí. Za muslimským městečkem Gusinje opouštíme Černou horu a vjíždíme do Albánie. Bez problémů nás celník zapisuje do sešitu, zvedá kbelíkem zatíženou závoru a za stmívání vjíždíme k vesnici Vermosch. Do cesty nám nekompromisně vbíhá postava a směřuje nás do zahrady soukromého campu. Majitel se jmenuje Vasel Mitaj a se svoji ženou obhospodařují velice pečlivě svoji zahradu – CAMP, ale POZOR !!! S HOSPODOU NA STROMĚ. – TAKY DOPORUČUJEME!
